Moje cesta na lodi Astoria - část 2. (Venedig - Gibraltar)

Pondělí, 6.08 | 06:38

1) 19. květen 2006 - Venezia, Itálie
    O tom, jak to v Benátkách vypadalo, jste si mohli přečíst už na konci minulé kapitoly. Nikam ven jsem se nedostal. Naštěstí jsem v tomhle městě nebyl poprvé; stejně tak i kluci z kapely, kteří mi nabídli alespoň něco málo fotek starých asi měsíc, když tady Astoria kotvila minule.

centrum Benátek
 


Padre" Dominik odjel domů a za něj nastoupila do baru Eva (22 let, spolužačka syna našeho kapelníka). Náš show coordinator Holger taky odjel a místo něj nastoupil Heinz. Já jsem se přestěhoval do kajuty 901, kde bydlím s naším saxofonistou Karlem. Kajuty pro personál lodi jsou úplně jiné než pro pasažery. Jsou dvoulůžkové, s jednou velkou skříní, umyvadlo je v kajutě a sprcha se záchodem je společná se sousední kabinou (tam bydlí náš kapelník - tedy v té sousední kajutě, ne na záchodě). Jak si možná všimnete vzadu, před zastřeným oknem máme DVDčko (je Karlovo).
Tolik asi změny.
    Večer v 19.00 jsme měli sraz s Jiřím, Karlem a Romanem na horní palubě. Je tam místo, které je zastřešené sítí a dá se tam hrát nohejbal nebo i fotbálek. Hráli jsme asi hodinu, byli sme pěkně uřícení. Byla to ale paráda. Představte si luxusní loď, která vás unáší po Středozemním moři, v dáli na obzoru se rudé slunce pomalu potápí do modrých vln a vy si klidně kopete do balonu... Super.
    Naší příští zastávkou byl zase Dubrovnik, vzdálený 603 kilometrů.

2) 20. květen 2006 - Dubrovnik, Chorvatsko
    Do Dubrovniku jsme připluli až ve 14.00 hodin odpoledne. O půl třetí jsem musel znovu absolvovat cvičení pro nové členy posádky a teprve potom se mi podařilo dostat se z lodi. V přístavním terminálu je malá kavárnička s internetem, takže jsem domů poslal první stránku webu a pak jsme klábosili se zbytkem kapely. Asi po 20-ti minutách doslova přiletěl Jiří a zadýchaným hlasem nám sdělil, že našel hospodu (asi kilometr po cestě směrem do centra), kde mají na televizi program D:SF - tedy jediný německý kanál, který vysílá přenos hokejového utkání. Vrátili jsme se tam a stihli jsme druhou a třetí třetinu semifinálového utkání ČR s Finskem (které jsme na konec vyhráli 3:1).
    Zápas to byl velice emocionální. Když se české republice podařilo dát druhou branku, vyskočil Jiří (v zeleném triku) ze židle takovou rychlostí, že málem převrhl stůl a vyděsil i majitele restaurace (na snímku vlevo v rohu) navzdory tomu, že byl přeborníkem v judu (nad ním můžete vidět vítězné poháry). Za zmínku stojí i obrázek uprostřed stěny, kde je chorvatský předák, generál Gotovina. A jako zajímavost se můžete podívat vpravo vedle tohoto obrazu i na chorvatský živnostenský list. V modrém triku je Roman.

 V 19.00 jsme měli sraz s kapelníkem, přestěhovali jsme na záď lodi bicí a klávesy, o hodinu později byla zvuková zkouška. Dali jsme si pivečko a ve 21.00 začali hrát na zadní palubě, přímo u bazénu. Ve 22.00, kdy jsme si dali pauzu, nám Haiko (německý zvukař) objednal další pivo. Když jsme těsně po 23. hodině končili, objednal nám pivo pro změnu Jiří, takže se nám nástroje stěhovaly zpět pěkně z vesela. Teprve o půl dvanácté v noci zvedla loď kotvy a vyplula směrem k městu Valletta na Maltě, které leželo 872 kilometrů před námi.

3) 21. květen 2006 - Opět na moři
    O televizním programu, který nepřetržitě snímá cestu naší lodi a podává různé informace o poloze lodi, teplotě vody a vzduchu a dalších věcech, jsem se už zmínil. Mezi nimi je i jeden údaj, který je označen jako "Seegang". Ten udává, jak velké jsou vlny a jak moc se loď bude houpat. Má stupnici od 1 do 12. Mě samozřejmě vyhovuje nejlépe 1, kdy je moře rovné jako německá dálnice, ale vzhledem k tomu, že jsem si zvykl i na české panelové dálnice, tak jakž-takž snesu i Seegang 3. Pak už to začíná být od čísla 4 horší. Jiřímu (podle jeho slov ) začíná být špatně až od čísla 9. Vyprávěl nám ale taky o cestě, kdy přeplouvali s lodí z Grónska na Island a Seegang byl 12+++. Vlny byly tak obrovské, že převyšovaly 8-mi patrovou Astorii. Kapitán to tenkrát musel otočit a tak tak, že se mu podařilo s lodí zakotvit v jednom malém fjordu. Na řadu přišla i povídka o sesterské lodi Astor, která se při plavbě z Ameriky dostala do hurikánu. Všichni lidi byli v prostřed lodi, stoly se vyrvaly z podlahy a lidem přerážely nohy i ruce a loď se ve finále naklonila na bok pod úhlem 40 stupňů. Nakonec to ale loď i kapitán ustáli.
    Musím říct, že taková historka vám přijde celkem zajímavá, pokud sedíte doma na židli. Pokud ale sedíte na houpající se lodi a všude kolem je jenom nekonečná plocha tmavě modré vody, dostává takový příběh úplně jiný nádech. :-)
    Na řadu přišla i Karlova historka o tom, jak se na výlet na lodi vydal kdysi i jeden starší manželský pár z německa. Pan Haselpfeffer (což v češtině znamená "králík na pepři") však v noci zemřel. Tuto smutnou skutečnost zapomněli sdělit šéfkuchařovi - kdo by taky předpokládal, že tato skutečnost může být pro šéfkuchaře důležitá. Pokud už tušíte, že se náhodou druhý den na jídelním menu objevil králík na pepři, máte pravdu. Paní Haselpfefferová, tou dobou už několik hodin vdova, přišla na večeři a na jídelním lístku našla ... manžela. Jednalo se o trapnou shodu, nemyslete si, že jsou tady nějací kanibalové, ale takové věci se prostě někdy stávají.
    Naštěstí se žádná lodní pohroma nekonala. Dopolední zkouška i odpolední zevlovačka proběhla v klidu. Stejně tak večerní Willkommen show (show na uvítanou), až na malou drobnost - neměl jsem (oproti zkoušce) nad klavírem žádné světlo a musel jsem hrát de facto poslepu. Když jsme se to po show snažili řešit s Heinzem (nový show coordinator), choval se jako typický němec: a proč to světlo potřebuješ? a proč a proč a ... Zkrátka na všechno milion otázek a výsledek byl, že mi to světlo stejně nedá...
    Kluci šli po hraní ještě na slivovičku do Crew baru, ale já jsem jenom v rychlosti dopsal web a pak jsem to zalomil, abych měl dost sil na zítřejší prohlídku města Valletta na Maltě.

4) 22. květen 2006 - Valletta, Malta
     Na Maltě nás v 8 hodin ráno přivítalo slunečné počasí. Víc než to. 35 stupňů ve stínu. Sotva se dalo dýchat. Pohled na přístav byl překrásný.
V 10.15 nás čekala zkouška s Heinem - je to bývalý námořník, který vypráví historky a hraje na akordeon a zpívá. Doprovázeli jsme ho večer na Main show. Byly to většinou pochody nebo valčíky, takže v 11.00 už bylo po zkoušce. Vzhledem k tomu, že Jiří, se kterým jsme měli hrát večer Pre Show, musel s pasažerama na výlet, měli jsme celé odpoledne volno. Hned po obědě jsme vyrazili. Kluci se šli koupat a já jsem vyrazil na prohlídku města. Pár snímků z přístavu... (ta mávající slečna je Eva, vzadu ve žlutém triku Fík).
... a vyrazili na loď. V Duty-free shopu jsem koupil flašku Ballantines. Na lodi jsme si v 17.00 dali zkoušku s Jiřím. Šlo to celkem rychle, už jsme s ním tuto show hráli.
    Po večeři už to vzalo rychlý spád. V 19.15 první Pre show, pak pivo od Jiřího, ve 20.30 druhá Pre show a další pivo od publika. (Mimochodem - strašně dobře jsem si zahrál, tahle show nemá chybu.) V 22.00 už jsme hráli v Astorii a ve 23.00 začala Main show s Heinem. Po tom pivo s Heinem v baru na zádi. Přesně o půlnoci mě všichni z kapely i s Jiřím, zvukařem Haikem, show coordinatorem Heinzem a Heinem (že ti němci mají jména všichni na "H") zazpívali "Happy birthday" anglicky, německy a česky. Přesunuli jsme se do Crew baru. Bylo tam narváno, klimatizace v parné noci nestíhala. Navíc došel led. I tak jsme ale oslavili parádně. Asi v 1 hodinu ráno zašel Fík do Astorie a přinesl Heinovu tahací harmoniku. Hrálo se a zpívalo (mimochodem jsem poprvé viděl někoho hrát na akordeon a tančit při tom břišní tance) naplno i přes to, že na nás přiletěl člen požární hlídky, abychom nedělali takovej kravál. O půl 3 ráno jsme si (opět) připili, tentokrát už slivovičkou (Ballantines došla) a vodkou. Šel jsem spát okolo půl 4 ráno. Prima oslava narozenin. Po dlouhé době jsem nespal sám, ale se svojí opičkou... :-)

5) 23. květen 2006 - La Goulette, Tunis
    Pokud jsem tvrdil, že včera bylo velké horko, tak dnes bylo počasí opravdu extrémní. 38 stupňů ve stínu, to už mluví za vše. Naštěstí je Astoria klimatozovaná, takže se vevnitř dalo bez problémů přežít. Horší to ale bylo venku.
    Po krátké zkoušce v 11 hodin s Heinem a po rychlém obědě jsme s Franzem vyrazili ven. Byla to typická Afrika. Všude samá špína a smrad. I tak jsme riskli koupel v moři. Jistě se mnou budete souhlasit, že takto krásně uklizená a čistá pláž vás ke koupání přímo vyzívá. Pozor ale na horký písek, spálil jsem si nohy!
Pokud bych to měl shrnout, tak do Tunisu bych na dovolenou nejel. Výhodou jsou prázdné pláže, ale daň v podobě špíny a smradu je moc vysoká.

La Goulette - Tunis
 


    Odpoledne se toho už moc nedělo. Večer jsme nehráli, měli jsme volno. Sedli jsme na pár piv si nejdřív na zadní palubě, pak jsme se s Jiřím přesunuli do Capitan´s clubu, kde hrála Eva. Okolo půlnoci jsem si dal další pivečko v Crew baru - tentokrát na bratrovo zdraví (můj bratr má narozeniny den po mě) a v 1 ráno už jsem spal.

6) 24. květen 2006 - Cagliari, Sardinie (Itálie)
    Když jsme přirazili v 7.30 ke břehu Sardinie, přístavní molo bylo tak vysoko, že zakrývalo okénko do naší kajuty. Díky tomu jsem se vzbudil až v 9 hodin. Snídani už jsem nestihl, ale aspoň jsem mohl o to rychleji vyrazit ven. Jen jsem se ještě z horní paluby mrknul, jaké máme počasí (a nezaprší a nezaprší)...
 ... a zároveň jsem si vybral i místo, kam se půjdu podívat. Byla to ta pevnost nahoře ve městě. Největším problémem bylo dostat se přes šestiproudou silnici na břehu. Jsou zde sice značené přechody, ale nezapomínejte, že jsme v Itálii. Navíc to nebyly 3 pruhy na jednu stranu a pak 3 na druhou, ale neustále se střídající silnice; ta prostřední je určena pouze pro městskou hromadnou dopravu.
 Když jsem se zdárně dostal na druhou stranu, začal jsem nejrůznějšími uličkami stoupat městem vzhůru. Architektonicky je Cagliari podobné na město Valletta na Maltě, jen je to všechno v horším stavu - polovina města se opravuje. I přes to, že jsou uličky uzounké a na každém rohu stojí lešení, všichni tady jezdí velice rychle a parkují kde se dá.
Asi po půl hodině ostré chůze jsem se dostal na hradby pevnosti, které byla vidět už z lodi. Rozhled byl pěkný, podobně jako v zámecké zahradě na Maltě...
 Odpoledne po obědě byla zkouška s kapelou a loď vyplouvala na cestu směrem ke Gibraltaru, který ležel 2 dny plavby před námi. Trochu problematické bylo vyplutí od mola - v přístavu se zdvihl boční vítr a znesnadňoval odražení od břehu. Paralelně s tím se ozvalo hlášení palubního rozhlasu, který upozornil všechny pasažery i posádku, že nás čeká Seegang 6 (co to znamená už jistě víte). Když ve 4 hodiny přišel mechanik lodi zabednit okno v kajutě, začínal jsem mít strach.
    V 17.30 byl Columbus Club, předávání odznáčků. Začínalo se se mnou všechno točit a houpat. Vlny v moři narážely do lodi z pravého boku, takže se loď kymácela nejen nahoru a dolů, ale i zprava a zleva. Výškou při nárazu dosahovaly až do 4 patra lodi - tedy asi 9 metrů vysoko. Podařilo se mi ještě zahrát první poslechovku a fanfáry při příchodu kapitána lodi. Byl jsem jak při obrně. Nemohl jsem pohnout ani rukama, ani se postavit na nohy. Roman mě odtáhnul za podium. Tam jsem ležel (napůl v bezvědomí) asi hodinu, než program zkončil a než přišel doktor. Dostal jsem 2 injekce a speciální náplast za ucho. Pak mě kluci odtáhli do pokoje. Spal jsem v kajutě asi 3 hodiny, než byl čas jít hrát Main show, kde jsme doprovázeli Jiřího. Podium v Astorii je umístěno na špici lodi, takže tam to háže nejvíc. Bylo to pravé peklo. Ani nevím, jak se mi to podařilo zahrát, nepamatuju si z toho vůbec nic. Sotva jsme dohráli, tak jsem se odkutálel do kajuty a spal až do rána.

7) 25. květen 2006 - Na moři (aneb peklo ustupuje)
    Jak jsem se ráno dozvěděl, tak přepověď byla trošku milná. Seegang dosáhl hravě čísla 8. Díky zabedněným oknům jsem se vzbudil až o půl 10. Sotva jsem stál na nohách. Těsně před jedenáctou hodinou, než jsme měli hrát na Fruschoppen na zádi lodi, se mnou zašel kapelník do obchodu na lodi a koupili jsme speciální náramky na zápěstí, které mají ze spodní strany knoflík. Ten působí na proudění krve a reguluje tlak. Hráli jsme pak hodinu na zádi u bazénu, loď se houpala na všechny strany (Seegang 4). Sotva jsme se stačili najíst, už jsme měli zkoušku na večerní závěrečnou show. Musím říct, že kombinace magnetické náplasti za uchem, 2 injekcí a tlakových náramků mě sice trochu uspávala, ale za to působila opravdu dobře.
    Aby jste měli představu, jak to vypadá na zádi lodi (otevřený bazén), tak tady to je (je to focené v noci).
Večerní show na rozloučenou začínala v 21.00. Končili jsme o půlnoci. Byl jsem úplně vyždímanej, takhle mizerně mi nebylo ani nepamatuju. Naštěstí se zítra ani pozítří asi nebude hrát, tak bude čas to vyležet.

8) 26. květen 2006 - Gibraltar, Španělsko
    Ráno jsem se výborně prospal. Nebylo kam spěchat, loď připlula do přístavu až o půl 2 odpoledne. Určitě se zajdu podívat do města, abych mohl tuhle webovou stránku poslat. Ještě přidám mapu cesty, kterou jsme absolvovali:

Mapa

Autor: Tom (shom@seznam.cz)
Zdroj: http://www.kuf.cz/Astoria/index.html

oCestovani.cz

Komentáře k článku Název diskuze
Počet komentářů: 1, poslední komentář: Středa, 23.2.2011 14:50:35
Středa, 23.2.2011 14:50:35
Jirka

Doporučit tuto stránku

Doporučit stránku

Aktuální články